Jeho království – Jedenáct listů Marca Manilia Mezentiana z jara roku 30 po Kristu

„A svěřím ti zázrak, jenž se mi zjevil ve snu: Cesta sama je již královstvím.“ Před Velikonocemi dramatického roku, který v budoucím křesťanském kalendáři ponese číslovku 30, se nešťastný Říman Marcus Manilius Mezentianus vydal z Alexandrie do svatého města Židů. Cítí, že zhrzenému srdci uleví jedině očistná pouť, avšak dál zasílá listy římské milence Tulii, neboť se s její krutostí dosud nevyrovnal. Do Jeruzaléma dorazí ve chvíli, kdy na kříži dotrpěl Ježíš, jenž Judeu pobuřoval divotvornými zázraky a ještě neslýchanějším učením. A zatímco se Marcus u svého známého Piláta Pontského dovídá o farizejských pohnutkách exekuce, mizí Ukřižovaný ze skalního hrobu, zrádce Jidáš vrací stříbrňáky a kolonii zachvátí neklid. V poctivé snaze vypátrat, čím se Ježíš Nazaretský lišil od záplavy místních mesiášů, se noblesní vzdělanec Marcus vydává za těmi, které prorok poctil milosrdenstvím. Zpovídá sedláky, kupce i padlé ženy, apoštoly mladé víry nevyjímaje. Připouští si už, že na Golgotě viděl živého boha a zastánce spravedlivějšího království mimo tento svět, ale ještě netuší, že i on sám bude muset ve vztahu k němu učinit zásadní krok… Stvořitel Egypťana Sinuheta – původním školením teolog – přiblížil Kristovu dobrou zvěst moderně, s ohledem na všední mentalitu obyvatel starověkého Středomoří. Pro pochopení kořenů křesťanství tím učinil mnohem víc než díla o svědcích Benu Hurovi či Barabášovi. Plasticitou pohledu na biblickou Judeu se román vyrovná Bulgakovovi i Kazantzakisovi. „Velkolepé svědectví o tom, jak víra v Krista povstala a vzkvetla, a to za pouhých čtyřicet dní od jednoho Pesachu k Letnicím.“ – The New York Times Book Review. „Protentokrát se autor odpoutal od vzorců uplatněných v Sinuhetovi, a přece stvořil další pozoruhodnou, dojemnou a klidnou knihu, jež nehledě na látku nemá potřebu šokovat.“ – Kirkus Reviews, 1960. „Waltari kráčí ve stopách Ernesta Renana a jeho další velký román je úžasný se vším všudy. Smutné, ale hladké, plavné – a vlastně neskutečně pros...